Převodní ceny obecně

Převodní cena definovaná jako cena uzavřená mezi ekonomicky nebo personálně spojenými osobami musí být stanovena v souladu s principem tržního odstupu (Arm’s lenght principle). Tento princip vyžaduje, aby cena za zboží nebo služby mezi těmito osobami odpovídala ceně sjednané mezi nezávislými subjekty za podobný produkt či službu v běžných tržních podmínkách.

V české legislativě se převodní cena pro účely principu tržního odstupu označuje jako cena obvyklá. Nesprávné stanovení této ceny ovlivňuje účetní výsledky podniku a tím i výši daně. Kvůli tomuto vlivu na daňový základ, možnostem daňového plánování a přesouvání základu daně mezi firmami, zejména v zahraničí, upravuje legislativa převodní ceny a jejich nastavení. Problematika převodních cen je zahrnuta do legislativy. Směrnice OECD o převodních cenách pro nadnárodní firmy a daňové správy vydaná v lednu 2022 poskytuje rámec pro převodní ceny, který je aplikovatelný i na členské státy EU.

Dokumentace k převodním cenám

Dokumentace k převodním cenám není podle tuzemské legislativy ze zákona povinná. Nicméně jak již bylo uvedeno výše, dokazování je vždy na daňovém subjektu. Správně vypracovaná dokumentace, jejíž obsah a náležitosti jsou popsány ve směrnici OECD o převodních cenách pro nadnárodní společnosti a daňové správy, je silným důkazním prostředkem pro obhájení správnosti určení převodních cen. Dále jako zdroj interpretace pravidel pro stanovení převodních cen existují čtyři pokyny řady D, které také nejsou právně závislé, ale slouží jako metodické doporučení.

Správnost a rozsah dokumentace

V roce 2006 vydaly členské státy EU Kodex chování ohledně dokumentace tvorby převodních cen mezi sdruženými podniky EU (dále také „EU TPD“). Dokumentace k převodním cenám ve vnitřním trhu EU má základní strukturu definovanou EU TPD a obsahuje dvě hlavní části – masterfile a localfile. Masterfile detailně popisuje strategii skupiny a organizační strukturu, zatímco localfile se zaměřuje na konkrétní podnikové transakce. Tyto dokumenty jsou klíčové pro prokázání souladu cen s principem tržního odstupu.

Novější Směrnice o převodních cenách OECD přijímá podobný koncept s masterfile a localfile doplněný o Country-by-Country Reporting (CbCR). CbCR vyžaduje, aby koncerny s konsolidovaným obratem nad 750 milionů EUR prezentovaly základní finanční ukazatele a strukturu aktiv v jednotlivých zemích působení. V ČR nejsou první dvě části dokumentace legislativně zakotveny, avšak Pokyn D-334 Ministerstva financí doporučuje vést podobnou dokumentaci.

Návrh Směrnice o převodních cenách

Evropská komise zveřejnila návrh Směrnice o převodních cenách, která sjednocuje postup při uplatňování pravidel převodních cen v EU z hlediska vymezení spřízněných osob a pravidel pro stanovení obvyklé ceny. Většina členských zemí EU uplatňuje pravidla o převodních cenách dle Směrnice OECD, ale s různým důrazem. Nový předpis má sjednotit tato pravidla v rámci EU pravděpodobně jako reakci na neúspěchy Evropské komise před soudy v oblasti státní podpory, kde byl odmítnut pokus o harmonizovaný výklad pravidel o převodních cenách.

Aktuální judikatura – Rozsudek NSS sp. Zn. 5 Afs 7/2023 ze dne 8. 3. 2024 – žalovaný OFŘ

Nejvyšší správní soud (NSS) rozhodl v souladu s kasační stížností daňových orgánů a zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně týkající se daňového poplatníka poskytujícího reklamu (DPPO). NSS konstatoval, že podle smlouvy uzavřené mezi faktickým poskytovatelem reklamy a dodavatelem daňového subjektu (mezi prvním a druhým článkem transakcí) bylo možné zohlednit obvyklou cenu. V tomto případě daňové orgány neshledaly spojení mezi těmito prvními články (faktickými poskytovateli reklamy) ve smyslu § 23 odst. 7 písm. b) bodu zákona o dani z příjmu, resp. při hodnocení vztahů mezi těmito subjekty neshledaly bližší vazby.

NSS podpořil tento závěr daňových orgánů, které detailně zdůvodnily, že přeprodej reklamy nezahrnoval žádnou přidanou hodnotu, která by ospravedlňovala mnohonásobné zvýšení původní ceny za stejný předmět smlouvy.

Závěr

Na závěr je vhodné zdůraznit, že i když dokumentace k převodním cenám není ze zákona povinná, její existence může být klíčová při případném sporu s finančním úřadem. Tento dokument by měl obsahovat jak masterfile, který popisuje celkovou strategii a organizační strukturu skupiny, tak localfile, který se zaměřuje na konkrétní podnikové transakce. Dále by daňový subjekt měl věnovat dostatek pozornosti srovnávací analýze, která je nedílnou součástí dokumentace. Ta slouží k ověření, zda transakce splňuje princip tržního odstupu, a má být aktualizována každé dva až tři roky nebo při významných změnách na trhu nebo v obchodním modelu.

Problematika převodních cen se dostává do popředí jak daňových správ, tak i daňových subjektů. Na správné nastavení transakcí v rámci národní či nadnárodní skupiny podniků je kladen stále větší zřetel a daňové subjekty by měly mít tuto oblast řádné zdokumentovanou.