Obecně je známo, že náklady na reprezentaci jsou daňově neúčinnými výdaji, není je tedy možné odečíst z daňového základu pro daň z příjmů. Co je však myšleno těmito náklady na reprezentaci? Návod nám dává § 25, odst. 1 písm. t) zákona č. 586/1992 Sb. (zákon o daních z příjmů), který uvádí, že reprezentací jsou zejména výdaje na pohoštění, občerstvení a dar. Dále se však nedozvíme přesně, co je danými pojmy myšleno.

V jiných zákonech nalezneme alespoň pojem dar, konkrétně v občanském zákoníku. § 2055 a následující hovoří o darovací smlouvě, kdy dárce bezplatně převádí vlastnické právo k věci nebo se zavazuje obdarovanému věc bezplatně převést do vlastnictví a obdarovaný dar nebo nabídku přijímá. Zásadní věcí je tedy skutečnost, že dar nemá jakoukoli protihodnotu, jde o bezúplatné předání. Pokud se firma rozhodne předat sponzorský dar např. nějakému sportovci pro jeho sportovní činnost, nemělo by být součástí této smlouvy ustanovení, že se za to obdarovaný sportovec zavazuje umístit logo dárce na dres, sportovní náčiní apod. To už je totiž protihodnota. Něco jiného je, když je jen uvedena cedulka „sponzorský dar poskytla společnost XY“ (informace o dané skutečnosti, tedy reprezentace ve formě daru), naproti tomu, když je logo dárce uváděno pravidelně např. po celou sezónu apod.

Někdo by mohl podotknout, že i reklama je reprezentací dané společnosti (ostatně slovo reprezentace je odvozeno z latinského re-praesentatio – tedy znázornění, zpřítomnění). To je jistě pravda, ale pak by to dle dikce daňového zákona, který se týká daně z příjmů, znamenalo, že by tento náklad nebyl daňové účinným. Což však neodpovídá ustálené praxi, kdy je reklama běžným daňovým výdajem (otázka je „jen“ její adekvátní výše, prokázání plnění atd., což ale není předmětem tohoto článku, ale v současné době se i zástupci finanční správy zaměřují na její důslednou kontrolu v daňových výdajích firem). Takže není repre jako repre…

Když se vrátíme k původní myšlence, že firma bude mít umístěné logo a poskytne finance sportovci, pak by v tomto duchu měla být upřesněna smlouva – tedy sponzor se zavazuje poskytnout např. finanční hotovost pro sportovní klub, který se zavazuje, že umístí logo firmy na reklamní panel na hřišti v rámci jedné sezóny. Z definice daru, který jsme si uvedli výše, je patrné, že tato situace darem není – je zde protihodnota reprezentující formu reklamy společnosti, která finanční hotovost poskytla. Samozřejmě je možné obě formy kombinovat – tedy poskytnout dar a vedle si firma ještě může sjednat reklamní prostor za běžných cenových podmínek. Navíc tedy dar poskytnutý na sportovní účely může být i položkou odčitatelnou od základu daně při splnění dalších podmínek, byť prvotně je uveden v nedaňových výdajích.

Reprezentovat firmu může i dar věcné hodnoty opatřený logem firmy, jménem nebo ochrannou známkou, nebo název propagovaného zboží nebo služby. Tyto reklamní předměty mají určitou daňovou výhodu, a to, že je totiž zákon o daních z příjmů za dar nepovažuje (byť jde o bezúplatné předání bez protihodnoty od obdarovaného, což splňuje podmínky dané občanským zákonem). Pokud jejich hodnota nepřesáhne částku 500 Kč bez DPH a nepodléhají spotřební dani, jedná se o daňové výdaje. Reklamní předmět, který přesahuje tuto finanční hodnotu pak již je darem a je považován za výdaje na reprezentaci dle § 25. Opět tedy platí – není repre jako repre, o čemž svědčí např. i situace do konce roku 2023, kdy tiché víno bylo daňovým výdajem (tedy nebylo darem dle zákona o daních z příjmů), ale víno s bublinkami již darem bylo i pro daň z příjmů, i když obě podléhaly spotřební dani (tato nerovnost byla pro víno od r. 2024 narovnána, což již bylo hodně medializováno).

Mezi náklady na reprezentaci uvádí zákon o daních z příjmů ještě pohoštění a občerstvení. Zde si definicí v žádném jiném zákoně nepomůžeme, nicméně se domnívám, že je každému patrné, co za těmito slovy stojí. Když firma někoho hostí a poskytne mu občerstvení ve formě nápojů či jídla, nepochybně vydává náklady na svou reprezentaci – a v této podobě je repre i daňově neúčinným výdajem. Ovšem co když firma uspořádá setkání svých zákazníků, kde (re)prezentuje např. svůj nový výrobek a kde po jeho představení následuje raut, připravený cateringovou firmou? Již víme, že „není repre jako repre“, proto tuto akci můžeme rozdělit na část daňovou (prezentace výrobku – tedy např. pronájem prostor, ozvučení, reklamní materiály k prezentaci, půjčení promítací techniky) a část nedaňovou (catering).

Některé firmy jdou ještě dále a nabízejí doplňkové zpestření při této prezentaci např. využití wellness v hotelu, kde se akce pořádá, proplacení ubytování hostů či různé společenské aktivity. Je to pohoštění – daňově neúčinný výdaj, či propagace – daňově účinný výdaj, protože loga firmy se na akci vyskytují? Několik soudních rozhodnutí v daňové oblasti naznačuje, že hranice mezi reprezentací a reklamou je velmi tenká, záleží vždy na konkrétně posuzovaném případu – i když z mého pohledu výše uvedené položky považuji za ryze reprezentující, tedy daňově neúčinné.

Nezapomínejme také na to, že zákon o daních z příjmů definuje, že výdaji na reprezentaci jsou zejména výdaje na pohoštění, občerstvení a dar – tedy jde pouze o demonstrativní výčet a základní charakteristické rysy. V tomto ohledu mohu doporučit prostudovat rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 6. 2023, čj. 10 Afs 113/2021-50, který se mimo jiné zabývá náklady na reklamu a propagaci, za které je považovala společnost. Ale finanční úřad, následně odvolací finanční ředitelství, Krajský soud a konečně i Nejvyšší správní soud neuznal náklady na společenskou akci, nazvanou jako společenské setkání u příležitosti výročí 20 let od založení společnosti, jako daňové účinné, nýbrž jako výdaje na reprezentaci. V rozsudku jsou uvedena i čísla jednací dalších rozhodnutí soudů, která se problematice reprezentace věnovala, se zdůrazněním, že zatímco u jednoho poplatníka může být uskutečněný výdaj daňové uznatelný, u jiného neobstojí. Zkrátka není repre jako repre…