Hned úvodem bych chtěla vyvrátit častou mýlku zaměstnanců, že když podepíší „růžový papír“, udělá za ně daňové přiznání jejich zaměstnavatel. Oním růžovým papírem mají lidé na mysli podpis prohlášení poplatníka daně a následně žádost o roční zúčtovaní záloh.

Samotný název druhého tiskopisu dává napovědět, že se rozhodně nejedná o daňové přiznání, které se jinak podává na finanční úřad. Roční zúčtování záloh umožňuje určitému okruhu zaměstnanců nárokovat snížení daňového základu díky uplatnění odčitatelných položek (např. příspěvky na životní pojištění nebo penzijní připojištění, odpočet úroků na bytovou potřebu, poskytnuté dary) nebo slevy na dani (např. školkovné na děti, slevu na vyživovanou manželku), aniž by právě museli své vlastní daňové přiznání zpracovávat a podávat. Úsporu na dani vypočte zaměstnavatel a zaměstnanci se objeví na jeho výplatní pásce (o tuto částku pak zaměstnavatel sníží odvod záloh na mzdy, popř. požádá finanční úřad o vyplacení).

Podmínkou pro to, aby zaměstnavatel k ročnímu zúčtování daně přistoupil, je nejen podpis žádosti, ale zejména doložení všech odpočtů a slev, které zaměstnanec nárokuje. Zaměstnanec může tuto žádost podepsat (jak je ostatně napsáno hned v úvodu tiskopisu), jen pokud není povinen podat sám daňové přiznání. Zároveň platí, že o roční zúčtování požádat zaměstnanec nemusí – podpis žádosti by neměl být automatismem, protože ho ze mzdové účtárny před někoho předloží.

Aby byl zaměstnanec schopen poznat, zda může požádat o roční zúčtování záloh, měl by mít alespoň základní povědomí o tom, kdy se daňové přiznání podávat nemusí. To se pochopitelně týká všech fyzických osob, tedy následující text se bude již týkat i jich. Podotýkám, že příjem může být nejen peněžní, ale i nepeněžní, na což se také poměrně často zapomíná.

Kdy není nutné podávat daňové přiznání?

První okruh příjmů, u nichž není nutné podávat daňové přiznání, je uveden v § 3 odst. 4 zákona o daních z příjmů (dále jen „ZDP“). Jedná se o příjmy, které nejsou vůbec předmětem daně. Jde o příjmy získané z restitucí, úvěry nebo zápůjčky, příjmy z rozšíření nebo vypořádání společného jmění manželů, příjem z vypořádání spoluvlastnictví rozdělením věci dle spoluvlastnických podílů, příjem ze zdravotní pojišťovny při překročení limitu doplatků na léčiva a další méně časté položky.

Častějšími případy příjmů, při jejichž získání není povinnost podávat daňové přiznání, jsou příjmy osvobozené od daně. Zákon je vymezuje zejména v § 4, § 4a, § 6 a § 10 ZDP. Nejvíce položek obsahuje § 4, který je vyjmenovává v písm. a) až zm). Mezi tyto osvobozené příjmy patří např.:

• příjem z prodeje rodinného domu a souvisejícího pozemku nebo bytu, ve kterém měl poplatník bydliště nejméně po dobu 2 let bezprostředně před prodejem,
• příjem z prodeje ostatních nemovitostí, pokud přesáhne doba mezi nabytím a prodejem 10 let,
• příjem z prodeje hmotné movité věci, která není zahrnuta v obchodním majetku (např. prodej nábytku či vybavení domácnosti); osvobození se netýká prodeje cenných papírů (leda by byla doba mezi nabytím a prodejem více než 3 roky nebo úhrn příjmů nepřesáhl 100 000 Kč), dále se osvobození neuplatní pro prodej motorového vozidla, lodi nebo letadla v období 1 roku mezi nabytím a prodejem,
• příjem z dávek nemocenského pojištění, důchodového pojištění, dávky státní sociální podpory,
• stipendia,
• výživné,
• příjem z prodeje podílu v obchodní korporaci, přesahuje-li doba mezi nabytím a prodejem dobu 5 let,
• příjem z nabytí vlastnického práva k nemovitosti v družstevním vlastnictví při nabytí členem družstva,
• a další.

Mezi osvobozené příjmy patří i ty bezúplatné, které jsou uvedené v § 4a ZDP. Mezi ně se řadí například příjem z dědictví, příjem na humanitární nebo charitativní účel nebo z veřejné sbírky.

Bezúplatným příjmem jsou i dary (jejich osvobození je vymezeno v § 10 odst. 3 písm. c) ZDP). Osvobozeny jsou zde bezúplatné příjmy od příbuzného v linii přímé a vedlejší, dále od osoby, se kterou poplatník žil nejméně po dobu 1 roku před obdarováním ve společné domácnosti, a dále dary získané příležitostně, pokud v úhrnu od téhož poplatníka (tedy dárce) nepřevýší 15 000 Kč za rok.

Pokud jsem již zmínila § 10, v něm jsou vyjmenovány ještě další osvobozené příjmy, při jejichž dosažení není nutné podávat daňové přiznání. Jde o výhry z loterie a tomboly do výše 1 000 000 Kč a výhry z hazardních her, pokud rozdíl mezi úhrnem výher a úhrnem vkladů nepřesahuje 1 000 000 Kč.

Dalším vyjmenovaným osvobozeným příjmem v § 10 odst. 3 ZDP jsou příjmy z příležitostných činností nebo příležitostného nájmu movitých věcí, příjmy ze zemědělské výroby a příjmy z provozu výroben elektřiny bez vyžadování udělení licence, pokud jejich úhrn nepřesáhne 30 000 Kč za zdaňovací období.

Zmínila jsem, že § 6 ZDP rovněž vyjmenovává příjmy osvobozené od daně. Jedná se o příjmy ze závislé činnosti – jde například o nepeněžní plnění vynaložená na odborný rozvoj zaměstnanců, hodnota stravování do limitů určených zákonem, hodnota nealkoholických nápojů ke spotřebě na pracovišti, příspěvky na kulturní nebo sportovní akce, příspěvek zaměstnavatele do 50 000 Kč ročně na penzijní připojištění nebo životní pojištění, náhrada mzdy za dobu dočasné pracovní neschopnosti.

Pokud zde někomu chybí příjem ve formě cestovních výdajů nebo náhrady za opotřebení vlastního nářadí, které nejsou zdaněny, pak jen proto, že je zákon uvádí jako příjmy, které neoznačuje jako osvobozené, ale patří mezi příjmy, které nejsou předmětem daně vůbec (což v důsledku znamená stejně nezdanění pro zaměstnance).

Příjem podléhající srážkové dani

Dalším okruhem příjmů, při jejichž obdržení není povinnost podat daňové přiznání, je různorodý příjem podléhající srážkové dani. To znamená, že příjem sice je zdanitelný, ale odvod daně z příjmů provede ten, kdo příjem vyplácí, a osoba, které příjem náleží, získá již jen čistou hodnotu po zdanění.

Typicky se jedná o úroky na bankovních účtech fyzických osob, podíl na zisku obchodní korporace, vyplácenou dividendu, příjmy v podobě ceny z reklamních soutěží a výhry z loterie a tomboly. Dále srážkové dani podléhají např. příjmy z dohod o provedení práce do 10 000 Kč měsíčně, kdy zaměstnanec nepodepíše u daného zaměstnavatele prohlášení k dani, nebo příjem z autorského honoráře za příspěvek do novin do 10 000 Kč měsíčně od téhož plátce.

Příklad

Z výše popsaného můžeme vyvodit situaci zaměstnance, který například vedle příjmů ze zaměstnání získá příjem od rodičů v podobně peněžního daru ve výši 1 000 000 Kč, vyhraje v loterii 100 000 Kč, jednorázově pronajme své motorové vozidlo ve výši 10 000 Kč, prodá akcie ve výši 80 000 Kč, získá dividendu z držby akcií ve výši 200 000 Kč čistého a získá z prodeje vlastní vypěstované zeleniny 15 000 Kč za rok.

Vše jsou příjmy osvobozené od daně z příjmů nebo příjem podléhající srážkové dani. Zaměstnanec tedy nemusí podávat daňové přiznání a může požádat svého zaměstnavatele v případě zájmu o roční zúčtování záloh.

Dokonce by takový zaměstnanec nemusel podávat daňové přiznání, kdyby dosáhl zdanitelných příjmů dle § 7 až § 10 ZDP (např. příjmy ze samostatné výdělečné činnosti, pronájmu nemovitostí), ale jejich výše by byla 6 000 Kč za rok. Podmínkou však je, aby poplatník měl příjem jen od jednoho nebo postupně od více plátců a učinil postupně u všech plátců prohlášení k dani. Toto ustanovení je uvedeno v § 38g odst. 2 ZDP a novela zákona, která by měla platit od roku 2023, dokonce navyšuje tuto částku na 20 000 Kč za rok. Jen připomínám, že se jedná o částku příjmů, nikoli daňového základu.

Zákon pamatuje i na další poplatníky, kteří nemají příjmy ze zaměstnání, a přesto nemusí podat daňové přiznání k dani z příjmů fyzických osob. Pomineme-li příjmy osvobozené od daně, dále příjmy, které nejsou předmětem daně, a příjmy podrobené srážkové dani, pak daňové přiznání nemusí podávat poplatník, jehož roční příjmy nepřesáhly 15 000 Kč (novela zákona uvažuje od roku 2023 s navýšením této hranice na 50 000 Kč).

Pokud by příjmy této hranice nedosáhly, ale poplatník vykázal daňovou ztrátu (např. z příjmů OSVČ dle § 7 ZDP), pak daňové přiznání být podáno musí. Zde je spíše praktickou otázkou, zda bude chtít poplatník daňovou ztrátu vykázat v případě nízké částky, protože by sice mohl daňovou ztrátu uplatnit v následujících pěti zdaňovacích obdobích, ale za cenu toho, že se mu velmi prodlouží lhůta pro případnou kontrolu a doměření daně od zdaňovacího období, ve kterém daňovou ztrátu vykázal.

Hranice pro možnost nepodávat daňové přiznání je poměrně nízká, ale následné uplatnění, byť jen základní, slevy na dani bude fakticky znamenat, že žádná daň nebude placena. Ovšem administrativní úkon vůči správci daně je nutné vykonat.

Jako příklad může sloužit starobní důchodce, který pobírá starobní důchod (tedy příjem osvobozený od daně neuváděný do daňového přiznání) a který pronajímá svou nemovitost. Pokud dosáhne příjmů např. 30 000 Kč za rok, musí podat daňové přiznání, ovšem může uplatnit 30% výdajový paušál, čímž dosáhne daňového základu 21 000 Kč. Daň 15 % činí 3 150 Kč, ovšem díky uplatnění základní slevy na dani 30 840 Kč ročně výsledná daň bude rovna 0 Kč.

A platilo by to až do výše takových příjmů ve výši cca 293 000 Kč za rok, protože by jen základní sleva na dani pro poplatníka stále pokryla vypočtenou daň z daňového základu. Taková osoba tedy daňové přiznání podat musí, ale platba daně ji pak již nečeká.

Závěr

Při rozhodování o tom, zda je určitá osoba povinná podat daňové přiznání či nikoli, tedy musí poplatník projít poměrně hodně ustanovení zákona o daních z příjmů, aby zjistil, zda má příjmy osvobozené od daně, příjmy nepodléhající dani z příjmů či příjmy podléhající srážkové dani. Teprve příjmy mimo tyto oblasti podléhají povinnosti je zahrnout do daňového přiznání s výjimkami pro příjmy sice zdanitelné, ale do hranice 15 000 Kč za rok (od roku 2023 potom 50 000 Kč v případě přijetí novely zákona).

U zaměstnanců, kteří nemají jiné zdanitelné příjmy vyšší než 6 000 Kč za rok (od roku 2023 20 000 Kč v případě přijetí novely zákona), odpadá povinnost podat daňové přiznání, a mohou svého zaměstnavatele požádat o roční zúčtování záloh daně, ve kterém si mohou uplatnit i odčitatelné položky od základu daně či slevy na dani.