Obecně si mnoho podnikatelů myslí, že pokud nepřekročí za posledních 12 měsíců limit pro povinnou registraci k DPH, který je od 1. 1. 2023 ve výši 2 000 000 Kč, zákon o DPH se jich netýká. Tato skutečnost není vždy pravdivá. A právě v případě fakturace do zahraničí se může stát, že již od první faktury např. na Slovensko jim vznikají povinnosti z titulu zákona o DPH. Do jaké pozice z hlediska DPH se naší fakturací dostaneme, je pak určující, jaké náležitosti bude faktura do zahraničí mít.

To, jakým způsobem budeme fakturovat do zahraničí, je odvislé od toho, kam budeme zařazeni z pohledu plátcovství DPH, co fakturujeme, pro koho a kde bude místo plnění.

Jako pomůcka nám může sloužit následující zjednodušené rozdělení:

• Dodavatel je neplátce DPH (včetně identifikované osoby, která je již zaregistrovaná, nebo fakturací vznikne povinnost k registraci):
  • fakturace služby pro podnikající osobu z EU s místem plnění v EU – povinnost registrace jako identifikovaná osoba, následně podávat v případě fakturace přiznání k DPH a souhrnné hlášení,
  • fakturace dodání zboží přes e-shop neplátcům do jiných států EU v úhrnné výši nad 10 000 eur, nebo poskytnutí tzv. TBE služby (telekomunikační služby, služby rozhlasového a televizního vysílání, elektronicky poskytované služby) nad stejný limit – buď povinná registrace v každém státě EU zvlášť, lépe ale využít registraci do One Stop Shopu (OSS) a DPH příslušných zemí odvádět pouze v ČR,
  • fakturace dle předchozího bodu do příslušných limitů – jedná se o tuzemské plnění, u neplátce je tedy bez DPH,
  • fakturace služby nebo zboží s místem plnění mimo EU (třetí země) jak pro podnikající, tak nepodnikající osobu bude bez DPH.
• Dodavatel je plátce DPH:
  • fakturace dodání zboží, kdy místo plnění je v jiném státě EU pro podnikající osobu, plátce z EU – přenesení daňové povinnosti (reverse charge),
  • fakturace služby dle základního pravidla dle § 9 zákona o DPH (které se použije, pokud zákon nestanoví jinak) – pro podnikající osobu, plátce DPH z jiného státu EU – přenesení daňové povinnosti (reverse charge), pro osoby nepovinné k dani z EU – tuzemská DPH,
  • fakturace služby dle pravidel § 10, § 10a až § 10i – zde může být zdanitelné plnění jak v ČR, tak v jiném státě, je potřeba posoudit individuálně, jak se bude fakturovat,
  • fakturace dodání zboží přes e-shop neplátcům do jiných států EU v úhrnné výši nad 10 000 eur, nebo poskytnutí tzv. TBE služby (telekomunikační služby, služby rozhlasového a televizního vysílání, elektronicky poskytované služby) nad stejný limit – buď povinná registrace v každém státě EU zvlášť, lépe ale využít registraci do One Stop Shopu (OSS) a DPH příslušných zemí odvádět pouze v ČR,
  • fakturace dle předchozího bodu do příslušných limitů – tuzemská DPH,
  • fakturace zboží od třetí země – je od DPH osvobozené v případě, že doložíme buď rozhodnutí celnice o výstupu zboží z území EU, nebo máme k dispozici jiné důkazní prostředky,
  • fakturace služby do třetí země pro osobu nepodnikající – zde je zdanitelné plnění v ČR a bude fakturováno s tuzemskou DPH; je-li fakturováno osobě povinné k dani – podnikající, pak je místo plnění ve třetí zemi a fakturace není předmětem DPH.

Výše uvedené podmínky nejsou vyčerpávajícím výčtem, ale základním přehledem. Uveďme si pro ilustraci následující příklad posouzení, jak bude fakturováno.

Příklad

Český architekt, neplátce DPH, získá od slovenského klienta zakázku na projekt domu. Slovenský klient je podnikající osoba, neplátce DPH na Slovensku. Jedná se v této fázi pouze o projekt, klient nemá k dispozici pozemek, kde bude dům stavět.

Nejprve si musíme vydefinovat, kde bude místo plnění. Pokud se jedná o práci na nemovitostí (jedna z výjimek § 10 zákona o DPH), pak místem plnění při poskytnutí služby vztahující se k nemovité věci, včetně služby znalce, odhadce a realitní kanceláře, služby ubytovací, udělení práv na užívání nemovité věci a služby při přípravě a koordinaci stavebních prací, jako jsou zejména služby architekta a stavebního dozoru, je místo, kde se nemovitá věc nachází.

Primárně by se tedy mohlo zdát, že fakturaci budeme posuzovat podle příslušného ustanovení, ale dle článku 47 směrnice 2006/112/ES se do služeb vztahujících se k nemovitosti zahrnují pouze služby, které mají dostatečně přímou souvislost s danou nemovitostí. Příslušný článek směrnice pak definuje, v jakých případech je vazba na nemovitost dostatečně přímá. V našem případě se bude jednat o vypracování plánů pro budovu nebo její části, které nejsou určeny pro konkrétní parcelu, a proto není vazba na nemovitost dostatečně přímá, a nejedná se tedy o práce na nemovitosti v jiném státě EU.

V případě, že by již slovenský klient ale měl parcelu, na které bude stavět, o práci na nemovitosti by šlo. Situaci by třeba značně zkomplikovalo, kdyby parcela byla v Maďarsku, kde bychom se dostali do maďarské DPH.

Architekt tedy bude poskytovat běžnou službu dle základního pravidla § 9 zákona o DPH, kdy místem plnění při poskytnutí služby osobě povinné k dani je místo, kde má tato osoba sídlo – klient má sídlo na Slovensku, místo plnění tedy bude v tomto státě EU a slovenská finanční správa bude požadovat odvedení slovenské DPH. Z toho důvodu je potřeba, aby se český architekt stal osobou identifikovanou k dani a přenesl daňovou povinnost na slovenského odběratele (přenesení daňové povinnosti – reverse charge).

Nicméně slovenský odběratel musí mít DIČ pro účely DPH, jinak jej není jak v souhrnném hlášení, které musí dodavatel vyplnit, identifikovat. Dle evropské směrnice je postup v rámci celé EU ohledně DPH obdobný, slovenský odběratel se při přijetí služby z jiného státu EU musí na Slovensku registrovat. Architekt bude fakturovat v přenesené daňové povinnosti a registrovat se jako osoba identifikovaná. Částka bude osvobozena od DPH, ale na faktuře je potřeba uvést DIČ DPH slovenského odběratele.

Dále bude potřeba na faktuře deklarovat, že se jedná o tento daňový režim – např. napsat „reverse charge“. Za příslušný měsíc, kdy bude vystavena faktura na Slovensko, je pak potřeba finančnímu úřadu odevzdat daňové přiznání k DPH a souhrnné hlášení, kde se uvede DIČ DPH slovenského odběratele.

Z uvedeného příkladu je zřejmé, že rozhodnutí o tom, jak má být správně fakturováno a zda nám nevzniká povinnost registrace z titulu DPH, je vždy potřeba individuálně posoudit.

Vystavování faktur do třetích zemí (mimo EU)

Vystavování faktur se zdanitelným plněním v zemích mimo Evropskou unii je obecně jednodušší. Neplátci DPH nevzniká z titulu poskytnutí služby povinnost registrovat se jako osoba identifikovaná k dani, fakturu tedy vydává bez jakéhokoli vyčíslení DPH. Vzhledem k tomu, že vývoz zboží je osvobozeným plněním, pokud neplátce vyváží zboží do třetích zemí, opět ani zde nebude na faktuře uvádět žádnou DPH.

Pokud plátce DPH vyváží zboží do třetí země, jedná se o plnění osvobozené od daně a na daňovém dokladu se, kromě základních náležitostí dle § 29 zákona o DPH, uvádí ustanovení pro osvobození § 66 zákona o DPH, anebo odkaz na čl. 146 směrnice 2006/112/ES.

Při poskytnutí služby plátcem do třetí země závisí na tom, komu je služba určena. Pokud je pro podnikající osobu, pak tato služba není zdanitelným plněním v ČR, na faktuře tedy nebude ohledně DPH uvedeno nic. Pokud plátce poskytuje službu nepodnikající osobě ze třetí země, pak se jedná o tuzemské plnění a faktura bude mít náležitosti běžného daňového dokladu v ČR.

Vystavování faktur do zemí Evropské unie

Jak dle českého zákona o DPH, tak dle směrnice EU o DPH podléhá vystavování daňových dokladů při dodání zboží nebo poskytnutí služby pravidlům členského státu, ve kterém je místo plnění.

Toto základní pravidlo má však výjimku, kdy se pak řídí vystavování daňových dokladů podle pravidel členského státu, ve kterém má ten, kdo vystavuje fakturu, sídlo nebo provozovnu (je-li plnění uskutečňováno prostřednictvím této provozovny). Výjimka je splněna ve dvou případech:

• místo plnění je v členském státě odlišné od členského státu, ve kterém má osoba povinná k dani, která plnění uskutečňuje, sídlo nebo provozovnu,
• místo plnění je ve třetí zemi – tedy do státu mimo EU.

Mimo výše uvedené platí, že vystavování daňových dokladů podléhá pravidlům členského státu, ve kterém je osoba povinná k dani, která plnění uskutečňuje, registrovaná k dani ve zvláštním režimu jednoho správního místa – OSS.

Abychom tedy určili, jaké podmínky pro vystavování faktur pro nás platí, respektive zákony které země EU se máme řídit, je potřeba nejprve určit, kde je místo plnění, což jsme si v základních rysech uvedli již výše.

Náležitosti daňového dokladu dle české legislativy při fakturaci do země EU

Připomeňme, že daňový doklad se vždy vystavuje nejpozději do 15 dnů:

• ode dne, kdy vznikla povinnost přiznat daň nebo přiznat uskutečnění plnění,
• od konce kalendářního měsíce v případech uvedených v § 28 odst. 6 zákona o DPH.

Základní náležitosti v zásadě pro všechny daňové doklady jsou vymezeny v ustanovení § 29 zákona o DPH. Při fakturaci příjemci z jiného státu EU je potřeba na faktuře uvést jeho DIČ pro účely DPH, které si lze ověřit na stránkách Evropské komise.

Kromě uvedených náležitostí je potřeba při fakturaci služby s místem plnění v jiném členském státě či při dodání zboží do jiného státu EU, kdy se jedná o plnění osvobozené dle § 64 zákona o DPH, uvést na faktuře odkaz na příslušné ustanovení zákona o DPH, ustanovení předpisu Evropské unie nebo jiný údaj uvádějící, že plnění je od daně osvobozeno.

Text, který uvedeme na faktuře, tak může být např. u dodání zboží:

• dodání zboží je osvobozeno od DPH dle § 64 zákona o DPH,
• the supply of goods is extempt according to the § 64 of the VAT Act valid in the Czech Republic,
• Intra-Community supply,
• Intra-Community supply, Art. 138, VAT Directive 2006/112.

Text při poskytnutí služby s místem plnění v jiném členském státě EU může být např.:

• daň odvede zákazník,
• reverse charge,
• the reverse charge is applicable.

Ostatní důležité náležitosti faktury – IBAN, jazyk faktury, měna a kurz

Kromě výše uvedených náležitostí je podstatné též upozornit na další úskalí fakturace do zahraničí.

První záležitostí je skutečnost, že na faktuře bude potřeba uvést mezinárodní formát bankovního účtu. Účet identifikujeme pomocí IBAN a SWIFT nebo BIC. IBAN (International Bank Account Number) je mezinárodní formát čísla účtu. Lze jej najít např. v elektronickém bankovnictví, nebo můžeme využít převodník z českého formátu na mezinárodní od ČNB.

SWIFT je mezinárodní organizace, která přiděluje bankám unikátní kód – BIC (můžeme se tedy setkat s obojím SWIFT i BIC, jedná se o identickou identifikaci).

Kód BIC (Business Identification Code) jednoznačně identifikuje banku v mezinárodním platebním styku (podobně jako kód banky v tuzemském platebním styku). Skládá se z 8 nebo 11 znaků. Opět jej můžeme nalézt v internetovém bankovnictví, případně na webových stránkách vaší banky, případně i jiných webovkách.

Co se týká jazyka, v jakém fakturu vystavíme, nemusíme použít pouze češtinu, ale i jiný cizí jazyk. Z hlediska odběratele bude důležité, aby textu na faktuře správně rozuměl. Lze tedy použít klientův rodný jazyk, nebo cizí jazyk, kterému rozumíte oba (např. angličtinu). Fakturu lze vystavit i dvoj- či vícejazyčně. Jen je potřeba vzít v potaz to, že pokud vás finanční úřad požádá o český překlad faktury, budete mu jej muset poskytnout.

Taktéž fakturovaná částka může být uvedena v jakékoli zahraniční měně. Pokud však faktura obsahuje DPH, pak jej musíte vyčíslit v českých korunách.