Při pobírání starobního důchodu můžete být zaměstnáni, podnikat, pronajímat nemovitosti nebo mít jiné zdanitelné příjmy.
Příjmy ze zaměstnání – zdaňování těchto příjmů podléhá stejnému režimu jako u ostatních zaměstnanců, a to včetně odvodu zdravotního a sociálního pojištění. Jen u zdravotního pojištění není nutné navyšovat vyměřovací základ do minimální mzdy (která je stanovena jako minimální vyměřovací základ), protože důchodci patří mezi osoby, za které platí pojistné stát.
Příjmy z podnikání – jako OSVČ má starobní důchodce možnost využít stejné výdajové paušály pro podnikatele, které nabízí § 7 ZDP. Výhodu má důchodce u zdravotního pojištění v tom, že nemusí doplácet pojistné do minimálního vyměřovacího základu. Pro účely sociálního pojištění je podnikání důchodců považováno za vedlejší činnost.
Příjmy z pronájmu – vzhledem k tomu, že příjmy z pronájmu nepodléhají zdravotnímu ani sociálnímu pojištění, nenajdeme rozdíl ve zdaňování těchto příjmů mezi důchodci a jinými pronajímateli. Všichni mohou využít 30% výdajový paušál až do limitu příjmů 2.000.000,- Kč.
Zdaňování důchodů – starobní důchod je osvobozen od daně z příjmů podle § 4 odst. 1 písm. h) ZDP. Existují však dvě výjimky, při jejichž porušení může být důchod zdaněn.
První výjimkou je limit 36 násobku minimální mzdy (pro rok 2016 platí limit je 356.400,- Kč), při jehož překročení se musí pravidelně vyplácený důchod nad tento limit zdanit. Druhá výjimka je uvedena v § 4 odst. 3 ZDP a týká se těch důchodců, kteří přesáhnou částku 840.000 Kč za rok v součtu svých příjmů podle § 6 (příjmy ze zaměstnání) a dílčích základů daně podle § 7 (příjmy z podnikání) a podle § 9 (příjmy z pronájmu). Při překročení této hranice tedy musí být zdaněn i pravidelně vyplácený důchod.